Umění, dějepis umění a péče o památky: Nesamozřejmé partnerství

Martin Horáček: Příspěvek shrnuje historické proměny vztahu trojice profesí a všímá si zejména momentů, kdy se jejich zájmy dostaly do rozporu. Když umělci a historikové umění opustí představu kánonu vynikajících uměleckých děl minulosti, která by měla být novým uměním více či méně napodo­bována, nastává nezřídka situace, kdy se nová tvorba vymezuje vůči starší negativně a historik umění ji chápe jako legitimní projev, jemuž musí staré nutně ustoupit. Situace toho druhu jsou dokumentovány příklady architektonickými a urbanistickými (puristické rekonstrukce, vztah modernistických historiků architektury k produkci z 19. století a secesi, nový fenomén péče o památky brutalismu, které vyrostly na místě starších památek atd.). Kdy a proč se umělec a historik umění spojuje proti památkáři? Kdy se umělec s památkářem spojuje proti historikovi umění? A kdy se historik s památkářem spojuje proti umělci?!

Martin Horáček, Umění, dějepis umění a péče o památky: Nesamozřejmé partnerství, in: Petra Hečková – Petr Horák – Luboš Machačko (ed.), Interdisciplinarita v péči o kulturní dědictví, Pardubice: Univerzita Pardubice 2013, s. 63–70. ISBN 978-80-7395-594-6

Všechny texty autora