Problém grafické prezentace informací ve dvou jazycích

Problém informací ve dvou jazycích. Taktika mrtvého brouka versus snaha o grafické řešení jednoho moderního problému vizuální komunikace

01clipboard023

Člověka vždycky znovu překvapí jedna často se opakující chyba v grafické úpravě dvoujazyčných informací.

Jak známo, nejenom na letištích, ale i v běžných dopravních prostředcích se dnes v Evropě považuje za běžné, že informace pro cestující jsou nejenom v místním, ale také v nějakém nemístním, většinou anglickém jazyce. Protože jde o texty psané sice stejným druhem písma, ale ve dvou nestejných jazycích (omezuji se zde na jazyky psané latinkou), očekával by člověk, že tyto jazykově nestejné informace budou grafičtí designéři prezentovat nestejně také graficky. To ale vůbec není pravidlem, a to ani na letištích, kde všichni spěcháme a proto očekáváme jednoznačné informace. Pokud tedy tyto dvoujazyčné nápisy nejsou navzájem vizuálně odlišené, má často cestující v rychlosti zatěžko zjistit, kde končí informace v jednom jazyku, a kde začíná jazyk druhý, což irituje i zdržuje.

Co je příčinou časté grafické stejnosti jazykově nestejných nápisů? Že by šlo o mezery ve vzdělávání profesionálních grafických designérů? Nebo je to naopak výsledek nevyužívání jejich kompetence? Nebo jde o názor grafiků, že z hlediska stylového minimalismu je nevhodné používat na jedné informační tabuli dva různé řezy písma (tj. tučné písmo nebo kurzivu vedle normálního řezu)? Nebo o nedopatření způsobená krkolomným deadlinem? Nebo jde snad o politický názor, že místní jazyk – který vždycky stojí na prvním místě – nemá být ještě navíc vyvyšován nad jiné řeči grafickým zdůrazňováním, neboť všechny národy jsou si rovny? Ať už je to jakkoliv, taková nerozlišená řešení lze nalézt stále velmi často, a někdy ve stejném prostoru, kde se jinak různorodost a dvojakost jazykové informace graficky respektuje.

Je překvapující, že taková řešení člověk najde zrovna na německých letištích, nemýlím-li se, třeba v Mnichově (viz úvodní ilustrace výše). Umístit vedle sebe a zcela totožným typem písma slova Ausgang Exit, a pod sebou slova Gepäckausgabe Baggage Claim,jakoby šlo o stejný jazyk, vypadá přinejmenším primitivně a také trochu arogantně. Designér, odpovědný za takové řešení, zřejmě zvolil taktiku mrtvého brouka: nechává na cestujících, aby si nakupeninu jazyků přebrali sami, ačkoliv mohl pomocí jednoduchých a všeobecně známých grafických prostředků cestujícím vyjít vstříc a oba jazyky od sebe vizuálně odlišit.

02clipboard02
Totéž se týká neodlišených slov Bundespolizei a Federal Police, stejně jako Service-Pointna horní ilustraci vpravo dole, a slov Abflug Departures a Ankunft Arrivals na dolní ilustraci: všechny ignorují skutečnost, že jde o slova ve dvou odlišných jazycích.

03img_4765

Jak ale ukazuje další ilustrace, jinde v téže zemi se problému vizuálního odlišení dvou různých jazyků věnuje pozornost, jakou si tento problém zaslouží – a jakou by v zemi, kde Ordnung muss sein, člověk očekával. Níže např. velmi přehledné a jednoznačné řešení, které informuje s maximální jednoduchostí, že texty psané tučně = němčina, texty psané netučně = angličtina.

04img_9750

Také vizuální informace na kodaňském letišti Kastrup (níže) jsou z hlediska dvou jazyků vyřešeny stejně zřetelně a ekonomicky: bílé písmo = dánština, žluté písmo = angličtina.

05img_9757

06img_9749

Stejná vizuální zřetelnost charakterizuje informace i v interiérech některých nových norských vlakových linek, nebo vozů stockholmského metra. V obou případech je problém dvoujazyčnosti informací vyřešen (většinou) příkladně.

Tři obrázky dole ukazují dvoujazyčné označení norských vlakových vozů, v nichž je cestující povinnen mít platnou jízdenku, protože v těchto vozech si jízdenky nelze dodatečně zakoupit. Jak na vnější, tak i na vnitřní straně dveřních oken a v dolní části dveří o tom informují nápisy ve dvou zřetelně odlišených jazycích. Uvnitř vozu je potom podrobnější dvoujazyčná informace o hrozící pokutě i možnosti zakoupit si jízdenku v jiném voze téhož vlaku.

09img_9597-small

Ve vozech stockholmského metra (viz níže) jsou místa rezervovaná pro cestující v pokročilém věku, pro těhotné ženy a pro invalidy, rovněž označeny dvoujazyčně, s anglickým textem zřetelně odlišeným od švédského výrazně menší, ale stále dobře čitelnou velikostí písma.

10img_9634-small-cut

Vizuální rozlišení dvou informačních jazyků však ani v norském ani ve švédském případě není úplně důsledné. Je paradoxně ignorováno tam, kde jednoznačnost informace je často životně důležitá – totiž v instrukcích o tom, co rychle podniknout v nouzových situacích. Na norském i švédském příkladu takového typu instrukcí (níže) je místní řeč oddělená od angličtiny dalším, ale málo zřetelným odstavcem, a oba jazyky mají navíc totožný typ i barvu písma, na barevně totožném pozadí.

12img_9633-small

Jedno z možných vysvětlení faktu, kdy v témže interiéru lze najít vedle informačně i graficky promyšleného designu také primitivní řešení vizuální komunikace, může být otázka dvou různých kompetencí – poskytování dvoujazyčných textových informací o tom, co dělat v krizové situaci spadá do kompetence výrobců vozů vlaku či metra,  zatímco informace nekrizového charakteru se zřejmě zadávají profesionálním grafikům až po prodeji vozů provozovateli.

Absence vhodného grafické řešení dvoujazyčných textů je překvapivě častá i v knižní produkci. Vypadá to, jakoby si profesionální úpravci knihy z nějakého důvodu nepřáli vidět, že celá jejich kniha je dvoujazyčná a grafické odlišení jazyků zřejmě považují za zbytečnou vizuální komplikaci. Příkladem takové taktiky mrtvého brouka může být jeden z českých katalogů k sedmistému výročí narození Karla IV. z minulého roku, s názvem Karel IV. a české královské korunovace. Jak na obálce knihy, tak v textu, běží české a anglické tituly a texty, pod sebou nebo vedle sebe, zcela bez vizuálního nebo grafického rozlišení – na obálce knihy dokonce jako čtyři nerozlišené řádky. (Není ovšem vyloučeno, že to bylo myšleno jako tzv. grafická vtipnost, možná výsledek snahy o originalitu, či produkt boje proti „ustáleným grafickým konvencím”. Pokud to tak bylo myšleno, měl by umět profesionální grafik poznat, že katalog k výstavě o Karlu IV. není pro takový boj vhodným polem, a že výsledek bude spíš vypadat jako projev profesionální nedostatečnosti.)

13img_6344-smaller-cut

14img_6342-cut-small

Přitom, jak bylo výše podotknuto a jak ukazuje řada uvedených příkladů, oba jazyky lze od sebe snadno vizuálně odlišit řadou zavedených, tedy konvenčních, grafických řešení – jiným řezem písma, jinou barvou, jinou velikostí, případně jiným fontem nebo nějakým jiným, méně známým a vynalézavým způsobem.

Příkladem nekonvenčního, jednoduchého řešení problému dvojakosti jazyků, často na jedné stránce, je nedávný dvoujazyčný katalog výroční výstavy UMPRUM 2015 – UMPRUM ATTACK. Designéři prostě předsadili (nebo nadsadili) před první odstavec každého českého a anglického textu zkratku CZ, respektive ENG, což je opatření, které odlišuje oba jazyky zcela dostatečně (i když se jako grafické řešení asi hodí více do recesně laděného katalogu UMPRUM, než do katalogu k výstavě Karla IV.).

15img_975816img_9759-small-cut
Stejně efektivně funguje také neobvyklé řešení, které použili úpravci dvousvazkové a dvoujazyčné knihy textů rakousko-švédského designéra Josefa Franka Schriften / Writings z roku 2012: každá levá stránka s německým textem je důsledně posunuta nahoru, zatímco každá pravá stránka v angličtině je důsledně a viditelně spuštěna dolů. Toto řešení je naznačeno už na titulních stránkách knihy a opakuje se jak na dvoustránkách s přehledem obsahu knihy, tak i na dvoustránkách s vlastními texty.

Ve všech diskutovaných případech jde v podstatě o to, aby si designér vůbec všimnul faktu, že má co činit ne s jedním, ale se dvěma jazyky zároveň, a aby místo taktiky mrtvého (nebo možná spíš líného) brouka měl snahu se s tímto faktem graficky vypořádat. Je samozřejmě pravda, že se cestující či čtenář nakonec v dvoujazyčných nápisech i textech nějak zorientují, i přesto, že designér fakt i problém dvoujazyčnosti graficky zcela ignoroval. Domnívám se však, že jádrem rozdílu mezi inteligentním a vtipným řešením na jedné straně, a řešením méně inteligentním, spočívá v těchto případech ve schopnosti designéra vnímat dvoujazyčnost textů jako komunikační problém, se kterým je třeba se graficky vypořádat.

Jan Michl

DESIGNREADER.ORG