Je ornament anachronismus?

Zamyšlení nad knihou Tiché revoluce uvnitř ornamentu

Jan Michl: Lada Hubatová-Vacková (Mgr., Ph.D.), z Katedry dějin umění a estetiky Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (VŠUP) zaměřila v knize s názvem Tiché revoluce uvnitř ornamentu: Studie z dějin uměleckého průmyslu a dekorativního umění v letech 1880–1930 (VŠUP Praha, 2012; 288 stran) svůj badatelský světlomet na ne zrovna populární pole výzkumu, totiž na vývoj ornamentu v desetiletích před a po roce 1900. Výsledkem je kniha obsahující řadu uměleckohistorických, ideověhistorických, biografických, pedagogických a jiných exkurzů do oblastí, do nichž se kdysi soustřeďovalo intenzivní výtvarné úsilí celé řady generací evropských užitých umělců. Jde zároveň o pole, které bylo vlivem odmítavého modernistického postoje k ornamentu a k dekoraci po dlouhou dobu badateli ignorováno. Vzhledem k tomu, že se do této badatelsky nepopulární oblasti Lada Hubatová-Vacková (LHV) vůbec vydala a že jí věnovala tolik práce a tolik pozornosti, lze předpokládat, že onen modernismem formovaný odmítavý postoj opustila. K tomu, zda je takový závěr správný, se hodlám obsáhle vrátit; už teď lze ale výsledek šetření vyjádřit tímto paradoxem: autorka sice modernistickou perspektivu opustila, avšak modernistická perspektiva neopustila ji. (…)

(Kontexty 2/2014)