Básníkem forem

Po stopách výtvarníka Vojmíra Vokolka

Marcela Rusinko: Solitérní tvůrčí odkaz malíře, sochaře, grafika, ilustrátora a básníka Vojmíra Vokolka (3. 6. 1910 Pardubice – 30. 7. 2001 Pardubice) zahrnuje široce rozkročené malířské, grafické, sochařské a básnické dílo vznikající v průběhu sedmi desetiletí. Vyvíjelo se od předválečných klasických forem, ovlivněných velkými vzory evropské moderny, směrem k maximální úspornosti výrazu a myšlenkovému, duchovně prodchnutému konceptu. Ve své celistvosti bylo Vokolkovo výtvarné dílo, známé a prezentované dosud jen fragmentárně, představeno poprvé vlastně teprve v loňském roce u příležitosti retrospektivní výstavy Mizející poselství v autorových rodných Pardubicích. Nadregionální komunitní institucionální projekt, dokumentující nově i Vojmírovy rozsáhlé a významné poválečné sakrální realizace, podpořila řada soukromých sběratelů, autorových přátel, příznivců, pamětníků a v neposlední řadě i členů rozvětvené rodiny Vokolkových. Bez jejich podpory by nebylo možné jednotlivé díly roztříštěné mozaiky spojit v celek. Přesto zůstává řada nezodpovězených otázek. Značná část malířského i sochařského díla je dnes nenávratně zničena.  Část, z hlediska jisté „lhostejnosti“ k dobovému uměleckému kánonu mimořádně originálních, fresek a sakrálního mobiliáře podlehla zkáze, čelila nepochopení již v době svého vzniku. Pozdní cenné minimalistické sochařské realizace, pracující především se dřevem a v monumentálních formách, pak byly zničeny, ztraceny, roztroušeny společně se zánikem autorova tvůrčího ateliéru v Dvakačovicích. A konečně, konvolut raného meziválečného díla zničil autor sám, považoval je za nevyzrálé. Jistým ostrůvkem proti entropii času, trvale připomínajícím autorův tvůrčí odkaz, je jeho stálá expozice v zámeckém muzeu v Bystřici pod Hostýnem, umístěná zde od roku 2002. I té však nyní opakovaně hrozí uzavření a zánik.

(Kontexty 5/2018)