Nikos A. Salingaros je mezinárodně uznávaný teoretik architektury a urbanista. Je autorem řady knih a studií, propojujících průlomovým způsobem matematiku, přírodní vědy a architektonické navrhování. Působí jako profesor matematiky na University of Texas v San Antoniu. Světoznámý autor, studující přes třicet let vědecké základy architektury, “znovuobjevuje” architekturu tím, že odkrývá její zapomenuté jazyky a nabízí recept, jak se může opět propojit s přírodou. Jeho práci můžeme číst jako odborné pojednání i jako učebnici s čítankou. Součástí jsou vybrané texty dalších čelných vědců a představitelů soudobé rozpravy o architektuře (Edward Wilson, Léon Krier, Christopher Alexander a další).

V roce 2017 vyšel péčí VUTIUM, nakladatelství Vysokého učení technického v Brně, a vydavatelstvím Barrister & Principal Publishing český překlad knihy Sjednocená teorie architektury, editované a z velké části napsané matematikem a teoretikem architektury Nikosem Salingarosem. Originál pochází z roku 2013; české vydání, doplněné o rozsáhlou obrazovou přílohu, připravil brněnský historik a teoretik architektury Martin Horáček.

V následujícím bloku předkládáme některé základní myšlenky této originální a objevné práce. Úvodní studii Martina Horáčka; jeho rozhovor s Nikosem Salingarosem a dva krátké odborné texty jsou v podstatě pokračováním v hledání odpovědí na otázky, které jsme si položili již v jednom z předchozích čísel Kontextů (M. Horáček, „Za krásnější svět“, 5/2013): Proč se nám líbí stará města a stavby v tradičních slozích a proč se v těchto budovách a městech cítíme tak dobře a vyhledáváme je, ale zároveň dogmaticky zůstáváme v zajetí uniformní krabicové, minimalistické a industriální produkce? Neměli bychom přehodnotit některé vžité modernistické stereotypy, jež tradiční architektonické styly a postupy pokládají za překonané? Existuje něco jako přirozená lidská touha po kráse? Do jaké míry prostředí, v němž vyrůstáme a žijeme, ovlivňuje nejen naši schopnost pozorně vnímat, ale i učit se a celkovou inteligenci? A konečně: Jaké by z toho mělo být poučení pro designéry lidského životního prostředí? 

Salingarosova interdisciplinární práce, kladoucí řadu znepokojivých otázek, pravděpodobně vyvolá bouřlivou debatu nejen mezi historiky a teoretiky architektury, praktikujícími architekty či estetiky, ale i odborníky z jiných vědních oblastí, například neurobiologie. Je zajímavá a inspirativní je však pro každého vnímavého a přemýšlivého člověka, jemuž není lhostejná vizuální podoba světa, který obýváme. (František Mikš) 

Texty